neděle 24. ledna 2016

Nové případy nelidského zacházení se seniory.



Problémový domov dál obývají senioři. Kraj zřejmě zahájí správní řízení
8. září 2014  20:10
Špatné hygienické podmínky, nevyškolený personál a chybějící povolení. Potíže s nelegálním domovem pro seniory v Šestajovicích u Prahy trvají. Jeho šéf navzdory doporučení úřadů nepožádal o licenci. Údajně chce zajistit pečovatelskou službu odjinud. Přesto tu dál žije 14 seniorů.
Proti podobným zařízením sociální péče je středočeský krajský úřad až překvapivě mírný - provozovatelům doporučuje, aby si vyřídili potřebnou registraci. Tím to končí. Žádné kontroly, žádné pokuty.
Stejný postup zatím zvolil i u falešného domova důchodců v Šestajovicích. Provozovatele přitom policie pozatýkala kvůli okrádaní ubytovaných seniorů. Jejich nástupce o licenci nepožádal ani po měsíci, i proto, že ke splnění podmínek má daleko. V nevyhovujících podmínkách tam čtrnáct seniorů žije dál.
A ani po měsíci kraj problém nijak neřešil. Teď by se to mohlo změnit. Radní pro sociální oblast Zdeněk Syblík na opakované dotazy MF DNES konečně zareagoval: „Nemůžeme jen konstatovat, že se tam špatně starají o staré lidi. Budu chtít jednat o tom, aby bylo zahájeno správní řízení o pokutě,“ uvedl.
Provozovateli Ondřeji Brožovi tak hrozí pokuta až milion korun. Podle Ministerstva práce ji kraj může podobným zařízením vyměřit i opakovaně. Kraj ji však dosud po nikom nevymáhal.
„V minulosti bylo zařízení vždy doporučeno, aby si sociální služby zaregistrovalo, nebo na základě vlastního rozhodnutí ukončilo činnost,“ vysvětlila mluvčí hejtmanství Nicole Mertinová.
Dodatečná registrace, nebo ukončení činnosti
Za příklad dává soukromé zařízení v Březnici na Příbramsku, které činnost ukončilo po dvou měsících. Letos v létě zase úřad řešil připravovaný domov pro seniory v Průhonicích u Prahy. Jeho majitel požádal o registraci dodatečně.
Vedoucí šestajovického zařízení Ondřej Brož tvrdí, že o licenci nežádal, protože se místo toho snaží domluvit s pečovatelskou službou v Úvalech.
„Ta by do domova pravidelně dojížděla. Jen je otázka, kolik to bude stát, mám kvůli tomu ještě jednat s místostarostou. Zatím tady jen splácím dluhy za vodu. Ale přece nemůžu ty lidi vyhodit na ulici,“ tvrdí nástupce své jmenovkyně Petry Brožové, která skončila i s expřítelem ve vazbě.
Kraj nabízel, že se o ubytované postará. Brož si však myslí, že domov by mohl dál fungovat. Zároveň ale přiznává, že neví, kde na služby vezme peníze, ani kdy přibližně by se mohl o důchodce přestat starat nevyškolený personál.
Proč tedy kraj v případě Šestajovic rovnou neudělil pokutu, když na tamní špatné podmínky upozorňovala i kancelář ombudsmanky? Podle radního Syblíka proto, že není jednoznačný výklad zákona.
„Když není sociální péče registrovaná, tak se podle mého názoru jedná o nelegální podnikání, a proto by se tím měl především zabývat živnostenský úřad,“ tvrdí.
Ministerstvo připravuje návod
Úřad v Brandýse nad Labem, pod něhož Šestajovice spadají, už také dříve domovu pokutu udělil, ale nepomohlo to. Zařízení, které je oficiálně ubytovnou, pod vedením bývalé provozovatelky fungovalo dál a v létě ho převzal Brož.
Ministerstvo práce uznává, že v postupu panují nejasnosti a že Středočeský kraj není jediný, kde se tak děje. Proto teď úředníci dokončují pravidla, kterými by se krajské úřady měly řídit.
„Metodika obsahuje charakteristiku neregistrovaných služeb a návod na vedení správního řízení včetně zapojení dalších stran, jako jsou opatrovníci nebo hygienická stanice,“ doplnila Miluše Trefancová z ministerstva.
-----------------------------------------------------------------

Ombudsmanka odhalila další případy pochybení v péči o seniory
29. 1. 2015
Praha – Úřad ombudsmana pokračuje v prověřování neregistrovaných zařízení nabízejících péči o seniory. Dnes veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová upozornila na další čtyři případy, kdy kontroloři odhalili zásadní nedostatky. Ve dvou ze čtyř z těchto zařízení byla situace natolik alarmující, že se Šabatová obrátila na státní zastupitelství s podnětem k prověření, zda byl spáchán trestný čin. Ombudsmanka zároveň informovala krajské úřady, které mohou zahájit řízení kvůli neoprávněnému poskytování sociálních služeb.
Kontroly zjistily chyby v Penzionu pro seniory Atrium v Liberci, Domově na kopci v Červeném Újezdě na Teplicku, Penzionu Jiřinka v Brně a Penzionu Spokojené stáří v Luhačovicích. Zařízení v Červeném Újezdě je již prázdné, brněnský penzion provozovatelka uzavře.
Odhalená pochybení jsou prý velmi závažná. „Podle ochránkyně lidských práv Anny Šabatové docházelo v těchto zařízeních k neoprávněnému omezování osobní svobody,“ říká Pavla Mrkvičková, redaktorka ČT. Rizikově se mělo nakládat i s léky, a to včetně sedativ, která měla klienty utlumovat. Seniorům byla údajně podávána nevyhovující strava, a to i klientům s dietou. Některým hrozila dehydratace a podvýživa.
Platby za pobyt v zařízeních přitom v některých případech přesahovaly průměrný starobní důchod. Ve všech případech navíc klienti odevzdávali i celý příspěvek na péči, ačkoliv ho podle zákona neregistrovaným zařízením odevzdávat nemohou. Kontrolorům dále vadilo, že personál neměl odborné předpoklady - jak profesní, tak jazykové. „Ve dvou z těchto zařízení se nacházeli senioři, kteří mluvili jen německy, a personál jim nerozuměl a neměl tedy možnost se s nimi jakkoliv domluvit,“ dodává Mrkvičková.
Ve večerním Interview ČT24 Šabatová uvedla, že klienti podobných zařízení, která nebudou mít registraci, mohou dokonce přijít o příspěvek na péči. „Může se stát, že úřad práce jim nevyplatí další příspěvek na péči, protože zjistí, že to nevyplácí tomu člověku, ale že on to celé odevzdává tomu zařízení. To odporuje zákonu. Protože pokud je to legální zařízení, tak ten příspěvek nejde přes klienta, ale rovnou tomu zařízení. Ano, klient by o to mohl přijít,“ řekla ombudsmanka.
Provozovatelka brněnského Penzionu Jiřinka Eva Žaludová dnes ČTK řekla, že se z vlastní vůle rozhodla zařízení k 31. březnu uzavřít, avšak stojí si za tím, že poskytovala kvalitní služby. „Pomohla jsem mnoha rodinám,“ tvrdí Žaludová. Míst ve státních zařízeních je podle ní málo, rodiny musejí dlouho čekat.
Není to poprvé, co úřad Veřejného ochránce práv odhalil podobná pochybení. „Co se týče příkladů z minulosti, pod palbou kritiky byl třeba domov pro seniory v Líchovech na Příbramsku nebo v Jevišovce na Břeclavsku,“ uvádí Mrkvičková. Klienti v těchto domovech byli podvyživení a měli proleženiny, v zařízeních byla nedostačující lékařská péče. V důsledku kritiky se poměry v některých zařízeních zlepšily.
V penzionu Atrium v Liberci jsou podle ombudsmanky nevyhovující podmínky
V centru Liberce, v penzionu pro seniory Atrium, kde dříve býval hotel, žije 50 klientů. Za nájemné a energie platí 10 000 korun měsíčně. Podle ombudsmanky tu jsou přitom podmínky nevyhovující: „Určitě to bylo jisté omezování osobní svobody, určitě to byly nedostatečné hygienické podmínky, páchla tam například moč, docela výrazně,“ uvedla Anna Šabatová.
Podle ombudsmanky ale klienti často trpí demencí a nedokáží tak poznat, které chování je už nepřípustné. Rizikové je podle ní hlavně nakládání s léky. Údajně je podává nekvalifikovaný personál a často bez vědomí lékaře.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Byznys se stářím? Dosud nevadil

Únor 20, 2015  
Zodpovědnost za to, že v Česku bují nelegální domovy pro seniory, z nichž některé nechávají bezmocné lidi hladovět, ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová necítí.
PRAHA V republice funguje až osmdesát nelegálních domovů důchodců. Nemají registraci, ale úředníci to v tichosti přehlížejí. Sami mnohdy nevědí, kam by umístili nemajetné a nemocné seniory.
– Ze statistik ČSÚ lze vyčíst, že na místo v domově důchodců dnes čeká na 60 tisíc seniorů. Jak je možné, že stát nechal dojít situaci tak daleko?
To číslo není úplně správné. Počet žádostí se sice pohybuje okolo 60 tisíc, ale každý žadatel podá tři až pět žádostí najednou. Kvalifikovaný odhad je kolem tří tisíc chybějících lůžek. Aktuální kapacita registrovaných domovů pro seniory je více než 38 tisíc lůžek.
– Poptávka po místech tu nepochybně je, proto vznikají stále další privátní domovy. Bez registrace. A my na ně nemůžeme.
– Privátní domovy už tu jsou, ale v podstatě unikají kontrolám. Mluvili jsme s úředníky, kteří byli bezradní, jak vlastně zasáhnout. A známe i případy, kdy kontroloři věděli např. o špatných hygienických podmínkách, ale věc řešili jen nízkou pokutou, protože jinak by neměli seniory kam poslat.

ÚSTECKÝ KRAJ
1. Ubytovna v Červeném Újezdu na Teplicku. Policie prošetřuje podezření z týrání důchodců. Do rozlehlého areálu bývalých kasáren resp. uprchlického tábora se první senioři nastěhovali v květnu 2012. Většinou šlo o staré a nemocné, k nim přidal provozovatel několik romských rodin. Neměl licenci na sociální služby, dostal čtvrtmilionovou pokutu a loni přišla policie. Kromě týrání začaly úřady vyšetřovat i financování domova. Loni majitelé pronajali areál dalšímu nájemci. Ubytovna se ocitla bez plynu, krátce i bez vody a tepla a nájemce v prosinci ubytovnu zavřel.
STŘEDNÍ ČECHY
2. Ubytovna pro seniory Petruška v Šestajovicích u Prahy. Vedení si vybíralo majetné klienty, které pak připravilo o peníze. Bývalá ředitelka a její tehdejší přítel se u soudu zodpovídají ze statisícových podvodů. Hrozí jim osmiletý trest. Brožová už jednou byla za okrádání seniorů odsouzena. 3. Domov U věže v Nupakách. Domov pro seniory nemá registraci. Jeho ředitelka v minulosti řídila i dva podobné ústavy – v Líchovech na Příbramsku a v Tuchlovicích na Kladensku. U obou byly stížnosti na špatné zacházení s klienty.
PRAHA, VYSOČINA, KARLOVARSKÝ KRAJ, KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ
V těchto krajích fungují zařízení bez registrace, žádné problematické případy však nebyly zaznamenány.
LIBERECKÝ KRAJ
4. Penzion pro seniory Atrium. Policie prověřuje, jestli v tomto neregistrovaném domově důchodců nebyla omezována osobní svoboda. „Někteří klienti byli v noci i přes protesty zamykáni na pokojích,“ uvedla ve své zprávě ombudsmanka.
OLOMOUCKÝ KRAJ
5. „Lazaret“ v Dluhonské ulici v Přerově. MF DNES už podrobně popsala, jak zde třicet dlouhodobě nemocných seniorů trpělo hladem, nedostatkem hygieny i zimou. Úřady o situaci věděly minimálně od roku 2010, ale nevěděly, kam klienty bez rodin a bez střechy nad hlavou umístit.
PLZEŇSKÝ KRAJ
6. Soukromý dům s pečovatelskou službou ve Zbůchu na Plzeňsku. Někdejší ředitelka čelí obžalobě, že z peněz klientů zpronevěřila více než milion korun. Zařízení muselo na jaře 2013 ukončit provoz a 42 seniorů se muselo narychlo stěhovat. Ředitelka čelila i obžalobě z dotačního podvodu, který souvisel právě s provozováním domu pro seniory. Dostala podmínku. Longevita senio. Tato společnost otevírá každý rok v kraji jeden nový domov důchodců, nyní provozuje už čtyři. Klienti si stěžují, že služby neodpovídají penězům, které platí. Situaci prověřuje krajský úřad.
PARDUBICKÝ KRAJ
Bez licence fungují v kraji čtyři zařízení, přebývá v nich na 150 lidí. 7. Jde o Domov seniorů Pohodlí u Litomyšle. 8. Domov pro seniory Gladera ve Smilově ulici v Pardubicích. 9. Penzion pro seniory Staré Hradiště. 10. Penzion pro seniory Dřenice. Úřad práce zde odebral jeden příspěvek na péči, zařízení v Pohodlí u Litomyšle dostalo pokutu, že není registrováno jako poskytovatel sociální péče. Na Pohodlí si v minulosti stěžovala záchranka, klientům se prý nedostává dostatečné zdravotní péče. V Lázních Bohdaneč byl podobný domov úplně zavřen kvůli dluhům.
JIHOČESKÝ KRAJ
Kraj prověřuje tři nelegální zařízení. Z informací MF DNES vyplývá, že jde o podniky, které nabízejí neregistrovanou péči o pacienty s Alzheimerovou chorobou.
JIHOMORAVSKÝ KRAJ
11. Centrum komplexních služeb pro rodinu a domácnost v Kunštátu na Blanensku. Ombudsmanka je označila za nevyhovující, na pokoji centra vedle sebe žije na 20 lidí s paranoidní schizofrenií, těžkou demencí či trvale upoutaných na lůžko. Jeden z klientů byl dokonce přivázán amatérsky vyrobenými pásy k posteli. Zdejší personál pracuje podle zjištění ombudsmanky za 60 korun na hodinu.
ZLÍNSKÝ KRAJ
12. Nestátní penzion pro seniory v Luhačovicích. Léky tu podle ombudsmanky podává nekvalifikovaný personál, diabetikům nevaří dietní stravu, omezuje lidi v pohybu. I když jde o pobytovou službu, vydává ji provozovatel za službu pečovatelskou, na niž jsou mírnější nároky. Vedení tvrdí, že péče je v pořádku.
MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ
Kraj ví o 12 neregistrovaných zařízeních. Ve dvou z nich už úředníci ukončili šetření a uložili pokutu 280 tisíc korun. Nezabralo to a krajský úřad už zahájil další řízení. „Nadále tu poskytují sociální služby bez registrace,“ uvedl Daniel Rychlik z odboru sociálních věcí krajského úřadu.
---------------------------------------------------------------------------
Státní zastupitelství prověří podnět kraje, kterému se nezdá fungování soukromého domova pro seniory
21. Leden 2016
Dřenice - Pardubický kraj požádal nyní státní zastupitelství, aby prověřilo činnost zdejšího soukromého zařízení pro seniory. Musel totiž narychlo umístit jedenáct obyvatel tohoto zařízení do svých domovů poté, co jeho provozovatelka přestala platit obci nájemné a za energie a nechala ukončit provoz domova, který byl ve skutečnosti jen pobytovým zařízením s asistenční péčí.
Kraj přitom opírá svůj podnět o podezření, že byli senioři vystaveni možné újmě a mohlo v tomto případě podle něj dojít k trestnému činu ublížení na zdraví z nedbalosti. Už před časem například kraj pokutoval provozovatelku za provoz neregistrovaného sociálního zařízení. Ta na sebe loni v březnu podala kvůli předlužení návrh na insolvenční řízení, v září jej ale stáhla zpět. Přesto za ní zůstaly dluhy, protože neplatila včas sjednaný nájem a zálohy na energie. Obec s ní proto musela nájemní smlouvu ukončit. A přestože provozovatelka většinu svých závazků už uhradila, soudí se s ní Dřenice o uložené penále.

sobota 26. prosince 2015

Justiční a politický zločinci České Republiky. Судебные и политические преступники Чехия.



     Justiční a politický zločinci České Republiky.                                                                                                                                                                                 26. 12. 2015
Svoboda projevu je mimo jiné zaručena i v Listině základních práv a svobod, která je součásti Ústavního pořádku České Republiky (ČR). Že jsou někteří „nespokojení občané“ ČR, za svoji veřejnou kritiku Orgánů veřejné moci, těmito Orgány „šikanováni a trestání“, není nic nového.
Vládnoucí režim se snaží s pomoci Úřadů, Policie, Justice a některých sdělovacích prostředků „udělat z těchto nespokojenců, psychicky vyšinuté a kriminálníky“.
Mám s takovým „jednáním“ Orgánů veřejné moci, své vlastní zkušenosti.
Několik let, jsem dopisy, trestními oznámeními i veřejně, marně upozorňoval na šikanování a okrádání seniorů v tzv. „Domově pro seniory“, kterého zřizovatelem je Magistrát hl. města Prahy. Přestože jsem měl i písemné podklady ke svým tvrzením a nebyl jsem sám, kdo si na „nenormální“ poměry v tomto „Domově“ stěžoval, „nikdy se nikdo z Odpovědných, těmito stížnostmi doopravdy nezabýval“.
Když se později naskytla „příležitost“, byl jsem ve „zmanipulovaném“ policejním vyšetřování obviněn a poté ve „zmanipulovaném“ soudním řízení „nespravedlivě“ odsouzen za vloupání do automatu na cukrovinky v tomto „Domově“, které se snad ani vůbec nestalo. Svědkyně, která měla tento automat na starosti, nebyla schopna ani po opakované inventuře říct před soudem, co se ji vlastně ztratilo, jestli peníze, nebo zboží. "Nářadí", se kterým jsem byl zachycen na snímku z fotopasti a se kterým jsem měl zámek automatu podle obžaloby otevřít, si policejní vyšetřovatel vyfotil a osobně vyzkoušel, aby zjistil že, tímto nářadím se zámek otevřít nedá, protože se do zámku vůbec nevejde. Další „rozhodující důkaz“, snímky z fotopasti, na kterých jsem byl zachycen, jak sedím na invalidním vozíku a nahlížím do otevřeného automatu, byl soudem posuzován „jednostranně, jako důkaz o mé vině“. Přitom, tyto snímky z kamery, která nepřetržitě snímala zepředu každý můj pohyb, byli ve skutečnosti „hlavním důkazem, svědčícím v můj prospěch“. „Na žádném z předložených fotosnímků, nebylo vidět, že bych z automatu něco odcizil anebo se o to pokusil“.
Takové „pochybné důkazy“ o mé vině, by stačili každému „slušnému“ obhájci k tomu, aby obvinění z krádeže vloupáním „smetl ze stolu“. Já jsem měl „obhájce ex offo“, JUDr. Mgr. Vladimíra Severina, se kterým jsem se sešel pokaždé až u soudu, kde se mnou skoro vůbec nemluvil a na moji obranu pronesl pokaždé „jednu sotva srozumitelnou větu“. Zato se však „velmi přátelsky“ vybavoval se státním zástupcem a s obhájcem žalující strany.
Podle vyjádření JUDr. Jana Mikše, předsedy kontrolní rady České advokátní komory, která „prošetřovala“ moji „stížnost na nedostatečnou obhajobu“ JUDr. Mgr. Vladimíra Severina „byla moje stížnost jako nedůvodná odložená“. A to přesto, že tento „advokát, porušil nejenom etický kodex advokáta, ale zřejmě i povinnosti advokáta-obhájce, stanovené v trestním řádu“.
Bohužel „v České republice je ve skutečnosti protiprávní jednání advokátů, soudců a policie trestně nepostižitelné“.
Svoji „stížnost na zmanipulované vyšetřování a odsouzení“, jsem kromě jiných, poslal emailem taky na Ministerstvo spravedlnosti a osobně taky ministru spravedlnosti JUDr. Robertu Pelikánovi. Protože jsem na svoji stížnost nedostával žádnou odpověď „upozornil jsem na svůj případ výstřely slepými náboji do země, v přítomnosti ministra spravedlnosti JUDr. Roberta Pelikána, ovšem v dostatečné vzdálenosti, takže nemohl být nikdo ohrožen“. Přestože, toto „moje jednání vyřešil policista na místě Domluvou, protože to nepovažoval ani za přestupek, jsem opakovaně šikanován přestupkovou komisi Prahy 1, která mně chce navíc, za to samé jednání potrestat ještě pokutou“.
A i když, Ministerstvo spravedlnosti, i ministr JUDr. Pelikán „slíbili, že nechají prošetřit můj případ, ve kterém jsem byl uznán nespravedlivě vinným z trestného činu krádeže vloupáním, do dnešního dne jsem nedostal od nich žádnou odpověď, přestože od jejich slibu uběhlo již víc než půl roku“.
 „K těmto justičním zločinům dochází proto, že justiční zločinci mají oporu nejenom v nedokonalých zákonech, ale i v Parlamentu a ve Vládě ČR, kde sedí politický zločinci, kteří tyto nedokonalé zákony vytvářejí a schvalují a kterým podobné Bezpráví vyhovuje“.
„Obyčejný člověk, který je z něčeho nespravedlivě obviněn a odsouzen, nemá peníze na drahého advokáta, nemá dostatečné známosti, je pak vydán zvůli těchto justičních zločinců“.
Vzhledem k jiným „justičním zločinům“ v České republice, kde se jedná hlavně o „korupci a velké peníze“, se může zdát někomu „můj případ jako malicherný“, pro mě je však „prvořadý“ a „jsem odhodlán udělat doslova všechno proto, aby byl spravedlivě vyřešen“.
Alojz Janiga.

pátek 4. září 2015

Protiústavní represívní jednání české justice. Conducta represiva inconstitucional del poder judicial Checa.

2. 9. 2015
Protiústavní represívní jednání české justice.
Je to již přes dva měsíce, co Ministerstvo spravedlnosti České republiky „slíbilo prošetřit“ postup orgánů v trestním řízení, v případu „údajného vloupání“ do automatu na cukrovinky v tzv. „Domově pro seniory“ v Heřmanově Městci, ve kterém jsem bydlel a jehož zřizovatelem je Magistrát hlavního města Prahy a za které jsem byl nespravedlivě odsouzen,
Tento „slib, zveřejněný ve sdělovacích prostředcích, dal i sám ministr spravedlnosti až poté, co jsem na Protiústavní jednání Orgánů činných v trestním řízení, hlavně soudů, upozornil střelbou poplašnými náboji, v přítomnosti samotného ministra spravedlnosti ČR, Judr. Roberta Pelikána“.
„Slib zůstává zatím pořád slibem a je zřejmé, že Ministerstvo spravedlnosti, ani osobně ministr Judr. Robert Pelikán, nechtějí veřejně přiznat, že Policie, Okresní soud v Chrudimi a poté i Krajský soud v Pardubicích, jednali nejen v rozporu se Zákony České republiky, ale vůbec nerespektovali Listinu základních práv a svobod, která je součásti Ústavy České republiky“.
„Podobně postupuje“ i Advokátní komora České republiky, která „slíbila prošetřit jednání mého obhájce ex-offo“ Judr. Mgr. Vladimíra Severina, jehož „nečinnost u soudů“, byla se dala označit spíše za „spolupráci se žalující stranou, na potrestání klienta, kterého měl obhajovat“.
Ze strany soudů, je mezitím po mně požadována nejen „finanční úhrada soudních výloh“ a úhrada údajné škody, vzniklé odcizením, ale i „úhrada další škody, která vznikla na zámku dveří, při policejním vyšetřování“.
Odborem občansko správních agend, Úřadu městské části Praha 1, jsem byl „Příkazem uznán vinným z přestupku, který měl spočívat v tom že „jsem střílel na veřejném shromáždění z plynové pistole a mám zaplatit 1000 Kč pokutu“.
V tomto případě, se o žádné „veřejné shromáždění“ nejednalo, protože Výstava se konala pouze pro pozvané a v části Pálfyho zahrady, oddělené od ostatní plochy zahrady, částečně plotem a částečně zdi. Střílel jsem poplašnými náboji a do země, v dostatečné vzdálenosti od přicházejícího ministra Judr. Pelikána, takže jsem nemohl nikoho ohrozit.
Navíc, hned poté, tuto „událost prošetřil příslušník ministerstva vnitra a vyřešil ji domluvou-napomenutím“.
Vůbec jsem nebyl předem obeznámen s obviněním ze strany Úřadu městské části Praha 1, neměl jsem tím možnost se k němu vyjádřit. Takže, Úřad městské části Praha 1, postupuje v tomto případě „protizákonně“.
Mimo jiné, ministr spravedlnosti Judr. Robert Pelikán, podle svého vyjádření ve sdělovacích prostředcích „považoval tuto střelbu za součást Výstavy a uvedl, že v tom směru, nepodá žádné trestní oznámení“. Kdyby na mém místě seděl někdo jiný a se svolením pořadatelů střílel stejně jako já, bylo by to zřejmé „v pořádku“.
Ministrem spravedlnosti Judr. Pelikánem, jsem byl označen ve sdělovacích prostředcích za „chudáka, který si myslí, že byl nespravedlivě odsouzen“. Ministr Judr. Pelikán, tím zřejmě myslel že „chudáci jsou všichni ti, kteří chtějí dosáhnout v České republice nějaké spravedlnosti“.
Já osobně, se i přes své těžké zdravotní postižení, rozhodně necítím být „chudákem“. Budu se i nadále dožadovat, nejenom veřejně, obnovení soudního řízení a spravedlivého posouzení skutečností, které vedli k mému nespravedlivému odsouzení“. V tomto „mém případu“, by i člověk, který není vystudovaný právník, po přečtení „dokumentů o průběhu vyšetřování a projednávání u soudů“ hned poznal že „nejen vyšetřování ze strany Policie bylo zmanipulované, ale i rozhodování soudů bylo v rozporu s Listinou základních práv a svobod“.


„Byl jsem ve skutečnosti odsouzen za svoji veřejnou kritiku porušování Lidských práv a Protiústavního jednání Orgánů činných v trestním řízení v České republice.
„V České republice, je běžné že, nespokojeni občané, kteří se nedomohli svých oprávněných nároků zákonnou cestou a dávají svou nespokojenost nadále najevo, jsou s pomoci příslušných úřadů i některých sdělovacích prostředků, označováni jako zloději, anebo psychicky vyšinutí a nikdo už se veřejně nezabývá tím, co je vedlo k jejich dalšímu jednání“.
„Svoji nespokojenost s postupem Ministerstva spravedlnosti a dalších zainteresovaných orgánů, dám v nejbližších dnech mimo jiné najevo i veřejnými protesty nejen před Ministerstvem spravedlnosti, ale i následnou hladovkou“.
Tentokrát se od svého záměru nenechám odradit ani mým špatným zdravotním stavem, ani zastrašováním ze strany Policie.
Alojz Janiga.


sobota 6. června 2015

Bulvární špína deníku Blesk a TV Nova.

                                                                                                                                          4. 6. 2015
                                             Bulvární špína deníku Blesk a TV Nova.

Štvavé a zkreslené informace vztahující se k mojí osobě a „Střílení na ministra spravedlnosti JUDr. Pelikána“, které v předcházejícím týdnu ve svých reportážích zveřejnila TV Nova a deník Blesk, jsou nejenom důkazem ubohosti, neprofesionality a porušování etického kodexu novinářů zaměstnanci těchto sdělovacích médii, kteří se na „reportážích“ podíleli, ale i „důkazem o nekvalitě a nedůvěryhodnosti obou těchto médii“.
Smyslem mého jednání-střílení poplašnými náboji v přítomnosti ministra spravedlnosti, byl doopravdy „zoufalý pokus upozornit na moje nespravedlivé odsouzení za údajné vloupání a krádež, kterého jsem se nedopustil“. Celý tento „případ byl od samého počátku zmanipulovaný orgány činnými v trestním řízení“. Kdyby mi Okresní soud v Chrudimi přidělil „poctivého a slušného advokáta“, tak bych „nebyl odsouzený za něco, co jsem neudělal“, protože „důkazy proti mně byli tak chabé a nedostatečné, že je podivné, jak mohlo být vůbec vůči mně vzneseno obvinění“. Já jsem byl však ve skutečnosti „potrestán hlavně za moji oprávněnou kritiku poměrů v tzv. Domově pro seniory v Heřmanově Městci, jehož zřizovatelem je Magistrát hl. města Prahy.
O průběhu „vyšetřování údajného vloupání“, jakož i o „soudních jednáních a nečinnosti advokáta ex offo“, jsem prostřednictvím tzv. „Otevřeného dopisu ministrovi spravedlnosti JUDr. Robertu Pelikánovi“, informoval nejen ministra spravedlnosti, ale i Nejvyšší soud, Ústavní soud, Poslaneckou sněmovnu, vládu ČR, prezidenta ČR, Veřejného ombudsmana ČR, ministra pro Lidská práva ČR a všechny „oficiální instituce“ zabývající se ochranou Lidských práv sídlících v ČR.
Odpověď jsem dostal pouze od České advokátní komory, která mi oznámila, že „prošetří postup mého advokáta ex offo, jestli jeho jednání nebylo v rozporu s pravidly a etickým kodexem Advokátní komory.
Na základě odsuzujícího rozsudku, kterým jsem byl uznán vinným, mně byl ukončen pobyt v tzv. „Domově pro seniory“. Já jsem měl již dlouhou dobu v úmyslu odejít z tohoto zařízení, kde jsem prožil jedny z nejhorších chvil v mém životě. Bohužel, ze strany sociálních pracovníků Magistrátu hl. města (MHMP) nebo v místě bydliště, jsem se nesetkal s „opravdovou snahou pomoci mi při hledání jiného vhodného bydlení“, přestože „na veřejnosti prohlašují, že mi pomoc nabízeli“.
To, že jsem „střílel před ministrem“, to byla opravdu „věc náhody“, nijak jsem se na to nepřipravoval. Toho dne jsem jel do Prahy s tím, že zkusím oslovit některého z poslanců Parlamentu, abych je osobně seznámil s mými problémy. Byl to takový „poslední zoufalý naivní pokus dovolat se nějaké pomoci“. Když jsem šel od stanice Metra „Malostranská“, Valdštejnskou ulici nahoru k Parlamentu, všimnul jsem si na vratech zahrady plakátu, který oznamoval, že dnes zde bude zahájená „Vernisáž výstavy o vězenství“, které se má účastnit i ministr spravedlnosti. Sedl jsem si uvnitř zahrady na lavičku s tím, že zkusím oslovit přímo ministra. To, že bych měl při tom střílet, na to jsem vůbec nemyslel, to byl jen „okamžitý nápad, protože po celou dobu co jsem seděl na lavičce mi nikdo z přítomných „vysoce postavených hostů i uniformovaných, nevěnoval prakticky žádnou pozornost, ani se nezeptali, co tam vlastně dělám? Vypadalo to na to, že si mně „nevšimne“ ani ministr spravedlnosti, proto jsem do země před sebe vystřelil. Pan ministr Pelikán při tomto mém „střílení“ sebou akorát „lehce cuknul, rozpačitě se pousmál a šel dál“. Přítomní „vysoce postavení hosté zpovzdáli zvědavě pokukovali, někteří z toho měli legraci, zřejmě si mysleli, že to patří k programu“. Přišel ke mně akorát mluvčí Jazzové sekce pan Srp, který mně upozornil, že „tady bych neměl střílet, protože vedle je hudební škola a rušilo by je to“.
Asi po deseti minutách, přišel za mnou mladší pán v civilu, který se představil a řekl, že je z ochranky. Já jsem mu řekl důvody mého jednání, pán z ochranky si zapsal moje osobní údaje, zkontroloval pistoli, kterou jsem střílel a vysvětlil mi, že toto moje počínání je nevhodné. Já jsem pak šel hned pryč a „vzhledem k absolutnímu nezájmu politiků o problémy obyčejných lidí, jsem upustil od záměru oslovit nějakého poslance, jak jsem měl původně v úmyslu“. Plynovou pistoli, ze které jsem střílel, jsem si pořídil kvůli tomu, že jsem byl v tzv. „Domově pro seniory“ kde jsem bydlel, několikrát i fyzicky napaden, bylo mi tam vyhrožováno i zabitím a vedení „Domova“ z toho nevyvodilo patřičné důsledky. Byl jsem několikrát napaden i na ulici a jako zdravotně těžce postižen, se nemůžu dostatečně bránit, proto jsem pistoli, ve které jsem měl pouze poplašné náboje, nosil sebou v tašce, nebo v batohu.
V místě, kde se konala „vernisáž“, mně žádná sdělovací média nekontaktovala. Že se o tom píše na Internetu, jsem si všimnul ještě toho dne odpoledne v Praze, když jsem se stavil v Internetové kavárně, abych si prohlídnul případnou emailovou poštu. Zprávu o „střelbě na ministra“, jsem zahlídl na webových stránkách „Blesku“ a „TV Nova“, když jsem si zběžně prohlížel zprávy na „Seznamu“. Protože se mi nelíbilo jakým způsobem o této události tyto „Bulvární média“ informují, pokusil jsem se nejdřív kontaktovat redakci deníku Blesk, abych upřesnil, jak to všechno doopravdy bylo. Kontaktovat redakci Blesku, se mi však nepovedlo. Pak jsem volal do TV Nova, kde „projevili zájem“ a natočili se mnou „reportáž“ před Masarykovým nádražím, ve které jsem uvedl i důvody proč jsem takhle jednal. Překvapil mně „drzý a suverénní přístup redaktora Novy“, který po mně požadoval Občanský průkaz, ze kterého si opisoval moje osobní údaje. Byl jsem z jeho „jednání“ tak zaskočen, že jsem mu ten Občanský průkaz dal a až později jsem si uvědomil, že je jeho „požadavek byl protiprávní“.
V sobotu, dne 30. 6. 2015, byl štáb TV Nova v za mnou v „Domově“ v Heřmanově Městci, aniž bych je o to žádal, anebo mi to dali předem vědět. Řekli mi, že byli u ředitelky „Domova“ pí. Málkové a chtěli, abych ještě k mému „střílení“ něco řekl. Já jsem jim opět zopakoval důvody tohoto mého jednání a mluvil jsem o „poměrech v Domově“. Mimo jiné taky o „protiprávním vybíraní poplatků ve zdravotnictví a za dovoz zdravotních pomůcek klientům, o šikaně ze strany vedení Domova, porušování listovního tajemství, o nedostatečné informovanosti klientů ze strany sociálních pracovnic Domova v souvislosti s hrazením některých zdravotních pomůcek“. Některá moje tvrzení potvrdil mimo kameru další klient, který se štábem TV Nova mluvil o bezohledném a nepřiměřeném zacházení ze strany personálu a hlavně arogantním jednání vedení Domova. Žádná zmínka o těchto stížnostech ze strany klientů se v odvysílané reportáži v e zpravodajství TV Nova neobjevila. Zato jsou tam „vyjádření“ ředitelky Málkové, která mě popisuje jako „potížistu, který s nikým nekomunikuje a ze kterého tam mají všichni strach“. Dále se v těchto reportážích uvádí o neplacení za služby a moje plné jméno přesto, že se mně nikdo neptal, jestli s tím souhlasím.
Já jsem v „Domově“ nikdy nikoho nenapadal, ani nikomu nevyhrožoval a „potížista“ jsem u ředitelky Málkové zřejmě proto, že dlouhodobě pokazuji na „závažné nedostatky a pochybení v tomto Domově“, které však ve skutečnosti zřizovatel ani další odpovědné Instituce „odmítají uznat a veškeré kontroly, které v Domově kvůli tomu proběhli, rozhodně nebyli objektivní“. Je tady „velká snaha jakýkoli problém a nedostatek ututlat“, jak ze strany vedení „Domova“, tak i ze strany zřizovatele.
Druhý den po odvysílání reportáže v „Televizních novinách“, když jsem byl opět v Praze, jsem telefonoval do redakce TV Nova. Zaměstnance TV Nova, se kterým jsem telefonoval, jsem se zeptal „proč nedali do reportáže moje vyjádření k poměrům v Domově, které je podle mě zásadní, částečně vysvětluje i důvody mého jednání v Praze“? Řekl jsem mu taky že „se mi nelíbí jejich zmínka o tom, že mi policie nechala pistoli, abych mohl střílet na další politiky“. Řekl jsem dále že „na to abych zastrašil politiky, bych potřeboval ostré náboje, protože z výstrahy si nic nedělají a z té pistole co mám, se ostrými střílet nedá“. Hned nato jsem však ještě dodal, že „to myslím jako vtip a ne doopravdy“. Zaměstnanec TV Nova, se kterým jsem telefonoval, mi odpověděl že „na odvysílání celé reportáže z Heřmanova Městce nebyl dostatek času. Pak jsem jej chtěl ještě požádat, jestli bych se nemohl sejít s nějakým redaktorem a požádat jej o zveřejnění celé reportáže, kterou se mnou natočili v „Domově“ v Heřmanově Městci, to už však nešlo, protože telefon na druhé straně někdo položil. Krátce nato, se mi ozvala redaktorka TV Nova, chtěla se mnou sejít, ale neřekla proč. Domluvili jsme si schůzku u Hudebního divadla v Karlině. Redaktorka chtěla vědět pouze to „jak jsem to myslel s tím střílením“? Na to jsem ji odpověděl, že „se mi nelíbila jejich zmínka v TV reportáži o tom, že mi policie nechala pistoli, abych mohl střílet na další politiky, zopakoval jsem ji to, co jsem řekl už jejímu kolegovi po telefonu i s tím, že to byl pokus o vtip“.
Večer, když jsem se vracel z Prahy, mně na hlavním nádraží v Pardubicích „zadržela policie, pro podezření ze spáchání trestného činu nebezpečného vyhrožování protože bylo oznámeno pracovníkem TV Nova, že budu střílet ostrými náboji na politiky“. Poté, co jsem vyšetřovateli policie vysvětlil, jak to doopravdy bylo a po sepsání protokolu, jsem byl propuštěn.
TV Nova a deník Blesk, které zřejmě při zveřejňování „neověřených informací“ spolupracují, „tímto svým jednáním hrubě porušují novinářskou etiku, ale myslím si, že takové jednání je i protiprávní. „Společenský a psychicky likvidují nejen člověka, proti kterému je takováhle štvavá Bulvární kampaň zaměřena, ale i jeho příbuzné a známe. Bezostyšně se přiživují a vydělávají na lidském neštěstí. Proti tomu je jediná obrana, soudní žaloba. Já nejsem psychicky nemocný, nikdy jsem se s podobnými problémy neléčil, ani nikdo z mých příbuzných.
Já bych na tyto dvě „Bulvární média“ chtěl soudní žalobu podat. Prosím proto všechny slušné lidi, kteří jsou mi v tom ochotni pomoci radou, případně přímou právnickou pomoci, aby se mi ozvali na emailovou adresu /aginaj@seznam.cz/. Myslím, že TV Nova a Blesk, by měli být potrestání, kromě jiného i finančně. Slibuji, že případnou vysouzenou finanční částku po odečtení nákladů na právníka, kterou by museli tyto Bulvární média zaplatit, věnuji na pomoc nemocným a zdravotně postiženým dětem, jejichž rodiče nemají finanční prostředky, aby jim zajistili lepší péči.
Alojz Janiga.




čtvrtek 7. května 2015

Otevřený dopis Adrianě Krnáčové, primátorce Prahy.



                                                                                                                                                        7. 5. 2015
Otevřený dopis primátorce hlavního města Prahy, paní Adrianě Krnáčové.
Pětihvězdičkový „Domov pro seniory“ (DS), domov šikany, bezohlednosti a porušování Lidských práv.
Vážená pani primátorko.
Píši Vám jako dlouholetý klient tzv. „Domova pro seniory“ v Heřmanově Městci, jehož zřizovatelem je Magistrát hlavního města Prahy. Vzhledem k tomu co jsem za devět let mého pobytu v tomto „Zařízení“ viděl, slyšel a na vlastní kůži zažil, rozhodně nemůžu říct, že je to „Domov“, kde by mohli v klidu dožít zbytek života staří, nemocní a zdravotně postižení, kteří jsou ještě schopni samostatného a aspoň trochu rozumného uvažování. Jako jeden z příkladů mého tvrzení uvádím názor jedné bývalé, tehdy devadesátileté klientky, která za druhé světové války přežila „koncentrační tábor“. Tato stará pani, které to „pořád ještě myslelo“, označovala jednu z vedoucích pracovnic, se kterou přicházela denně do styku, slovy „ta gestapačka“. Zmíněná „vedoucí pracovnice“, se těšila „velké přízní“ tehdejší vrchní sestry a zejména ředitelce DS soudružce Málkové, která ji zaměstnávala ještě další rok poté, co tato vedoucí pracovnice odešla do důchodu. „Rok navíc“, poté co šla do důchodu, byla v DS zaměstnána i vrchní sestra. A nejenom klienti, ale i značná část zaměstnanců DS „nevěděla, jaká je vlastně pracovní náplň těchto důchodkyň“? Podobně, již „rok navíc řediteluje“ soudružka Málková, která byla do své funkce „jmenována“ Magistrátem hl. města Prahy ještě „v době, kdy k výkonu jakékoliv vedoucí funkce stačila červená stranická knížka člena KSČ, a nedostatek odpovídajícího vzdělání nebyl rozhodující“. Zajímavá je i skutečnost, že značná část zaměstnanců DS byli a jsou mezi sebou v nějakém „příbuzenském poměru“. Tato „skutečnost“, nebo i strach ze ztráty zaměstnání, případně nezájem a neochota, bývají důvodem, proč se klient který je s něčím oprávněně nespokojen, nemůže dovolat nějaké nápravy věci a nikdo z personálu se za něj nepostaví. Funkce tzv. „klíčových pracovnic“, které mají klientovi pomáhat při řešení případných problémů, jsou v tomto případě „pouze formální“. Ti zaměstnanci DS, kteří se v minulosti postavili na stranu klientů „museli odejít“.
Jako „zářivý příklad“ příbuzenských vztahů mezi zaměstnanci DS je „skutečnost, že soudružka ředitelka Málková bez výběrového řízení zaměstnala svoji dceru jako svou zástupkyni-vedoucí manažerku hospodářského úseku v DS, což je podle Magistrátu hl. města Prahy-zřizovatele této příspěvkové organizace, úplně v pořádku“.
„Domov pro seniory“, se na svých webových stránkách „chlubí“ tím, že klienti DS mají k dispozici „psychologa“. Tento „psycholog“, se v DS před několika léty „objevil stejně neočekávaně“, jako dcera ředitelky-vedoucí manažerka hospodářského úseku. Nejenom „na základě osobních zkušenosti, oprávněně pochybuji o odborné kvalifikaci a morálních předpokladech tohoto psychologa k tomu, aby mohl vykonávat tuto velice odpovědnou funkci v Zařízení, kde jsou staří, nemocní a zdravotně postižení lidé, kteří mají někdy potřebu se svěřit někomu se svými starostmi, bez obav z nějakých nepříjemných následků“. Pan „psycholog je velice aktivní, při shánění informací, vztahujících se k historii Domova pro seniory a Zámku, ve kterém je Domov umístěn, co bude zřejmě jeden z důvodů, proč se ve svém zaměstnání objevuje velice sporadicky“. Tyto „své informace, pak s pomoci nezanedbatelného finančního přispění některých klientů DS, vydává knižně“. První knížka tohoto „spisovatele a vydavatele amatéra“, vydaná k 60 výročí zřízení „Domova pro seniory“, byla spíše „chvalozpěvem na ředitelování soudružky Málkové“. Druhá knižní publikace má být věnována historii Zámku a rodu Kinských, jeho bývalých vlastníků. Při dnešní „záplavě odborných informací“ a nejenom knižních z oblasti historie, je podobné „amatérské vydávání knižních publikací za cizí peníze, velice pochybné, zbytečné a ztrátové“. Na tuto „skutečnost“, však pravděpodobně „důvěřivé dárce z řad klientů DS předem nikdo neupozornil“.
Na jednom z pracovních míst, vedených jako „aktivizační pracovnice“ DS, kterých pracovní náplní je vyplňování volného času klientů nějakou zájmovou činnosti, zaměstnává s. ředitelka Málková místní farářku církve Československé husitské. Takové „přátelské zaměstnávání je přinejmenším podivné“, v době kdy jsou stovky lidí s odpovídajícím odborným vzděláním bez práce.
„Příbuzenské vtahy“ byli a jsou v DS i mezi některými klienty a zaměstnanci, kteří bydlí přímo v Heřmanově Městci, anebo v blízkém okolí. Tzv. „Sociální šetření“, při kterém se „prověřuji důvody“ k případnému umístění žadatele do DS, provádějí sociální pracovnice DS. „Domov pro seniory“ hl. města Prahy v Heřmanově Městci, je určen pro lidi, kteří vyžadují „zvýšenou péči a nemá se o ně doma kdo postarat, přednost mají lidé s trvalým pobytem v Praze“. Již v době, když byl DS určen „pouze pro lidi s trvalým bydlištěm v Praze“, tady bydleli klienti z Heřmanova Městce a okolí. Někteří z těchto „domácích“ klientů, bývají „aktivní a čilý až moc“ a „vůbec nevypadají na to, že by potřebovali „ zvláštní ošetřovatelskou péči“.
Jsou tady i „klienti“, kteří by nějakou tu „zvláštní ošetřovatelskou péči, kvůli své agresivitě“ potřebovali. Někteří z těchto „agresívních“ klientů, kteří se nějakým „záhadným způsobem“ dostali i do tzv. „výboru uživatelů“, patří v DS mezi „vyvolené oblíbence“ soudružky ředitelky Málkové a její zástupkyně Mgr. Čížkové, vedoucí manažerky zdravotního a sociálního úseku DS, které jim „tolerují jejich agresívní chování vůči klientům, kteří nejsou spokojeni s poměry v DS“. „Výbor uživatelů“ slouží vedení DS, částečně jako „Lidové milice a Občanský soud“ současně. Členové tohoto „výboru“, nejenom slovně nebo i fyzicky napadají nespokojené klienty, ale „když si takový nespokojený klient nedá říct, tak je vedením DS předvolán před tento výbor, který může navrhnout i ukončení smlouvy o poskytování služeb s takovým nenapravitelným rebelem“. Jeden z těchto „agresívních vyvolených a člen výboru“, na moji otázku „jak je možné, že mu vedení DS toleruje jeho agresívní chovaní vůči ostatním klientům“? odpověděl slovy „já jsem tady už patnáct let, mám tady nějaké zásluhy, a proto se můžu chovat vůči ostatním klientům, jak chci“!
Podobné „excesy“ se odehrávali v Československu v padesátých letech, kdy byla u moci „jediná strana-KSČ“. Anebo, stačí shlédnout film režiséra Miloše Formana „Přelet nad kukaččím hnízdem“. To, co se odehrává v tomto filmu, to všechno jsem si v tomto „Domově pro seniory“ již prožil a nejenom já.
Dalším „nepochopitelným jednáním“ ze strany vedení DS, je „omezování přístupu klientům k Internetu“. Vedení DS má zřejmě „strach z toho, že si někteří klienti na Internetu najdou informace, které jim v DS neposkytnou a vedení DS, se mimo jiné nelíbí, že někteří klienti prostřednictvím Internetu pravdivě upozorňují, na nedostatky a celkové dění v DS“. Počítače, připojené na Internet, které mají sloužit klientům, jsou zastaralé, velmi poruchové a „vedení DS sleduje jaké stránky, klienti na Internetu vyhledávají“. Často „trvá i několik týdnů, než se vedení DS rozhodne nechat tyto počítače opravit“. Podle vyjádření zástupkyně ředitelky a vedoucí manažerky zdravotního a sociálního úseku DS „klienti můžou být rádi, že mají vůbec nějaký počítač k dispozici. Je to jen dobrá vůle vedení DS, není to jejich povinnost, zřizovat nějaký Internet“.
Na webových stránkách tohoto DS, se píše že „posláním tohoto Domova pro seniory, je zachování lidské důstojnosti a kvality života ve stáří“ Já jsem se tady zatím setkal pouze se „šikanou, ponižováním, zastrašováním a křivým obviňováním, nejenom ze strany vedení DS, ale i ze strany některých úředníků Magistrátu hlavního města Prahy, kteří by měli dohlížet na to, aby tady ta lidská důstojnost a kvalita života byla zachována“. Rozhodně se tyto „zvrhlé poměry v tomto Domově nezmění tím že klient který není spokojen s těmito poměry odejde pryč“


„Klientovi, který si oprávněně stěžuje, zaměstnanci Domova nepřebírají doporučenou poštu, čím vědomě porušuji Smlouvu o poskytování sociálních služeb, uzavřenou mezi klientem a vedením Domova“. Takto „šikanovaný klient si pak musí chodit pro doporučené zásilky na poštu sám, a to přesto, že Domov na něj pobírá navíc Příspěvek na péči“.
Veřejnosti se ve sdělovacích prostředcích „předhazují hrůzy, které se mají dít v soukromých Domovech pro seniory, ale to co se děje v tzv. Domově pro seniory hlavního města Prahy v Heřmanově Městci, je daleko hrůznější, protože se to děje s vědomím a přímým podílem státních úředníků“.
Více informací „o skutečném životě v Domově pro seniory“, najdete na webových stránkách /aginaj.sweb.cz/ nebo /rozhodny.blogspot.com/
Alojz Janiga, Masarykovo nám. 37, Heřmanův Městec